Vážené členky, vážení členové, milí hosté, včera jsem se zamýšlel nad překážkami, které brání našemu úspěchu. Jsou to překážky vnější, ale často mnohem více překážky, které si klademe my sami. Včera jsem také shrnul čtyři základní podmínky, které podmiňují příští úspěch zelených. Dovolte mi je připomenout. Strana zelených uspěje, pokud (1) bude zásadová a ponese zřetelný programový profil, (2) bude však hovořit jazykem srozumitelným širší společnosti, (3) pokud bude stranou, která má silný a pestrý základ vyrůstající zespodu od aktivních členů a členek, avšak zároveň (4) bude stranou zralou, jejíž představitelé chápou, že pestrá vnitrostranická debata je stejně tak důležitá, jako společný postup navenek. Co stojí za současným fenomenálním úspěchem německých zelených? Němečtí komentátoři se v zásadě shodují, že za nárůstem podpory zelených v Německu je ústup od ideologické retoriky a posun směrem k věcným řešením. Dále pak posun okrajových zelených témat do centra společnosti a bezpesporu klíčová věrohodnost zelených politiků a političek, kteří stojí na straně veřejnosti, a to i v řadě občanských prostestů. A je to také dobrá spolupráce čelných zelených politiků mezi sebou. To vše nám budiž poučením. Znám otázku, která se Vám jistě nyní honí hlavou. A to, proč by měl Ondřej Liška dál vést zelené? Neměl už dost příležitostí ukázat, co umí? Z několika včerejších projevů jsem pochopil, že mě někteří považujete za překážku úspěchu zelených. I pro mě je úspěch zelených nesrovnatelně důležitější než výkon funkce předsedy. Kdybych však ve svém velmi důkladném a poctivém zvažování kandidatury zjistil, že jsem skutečně balvanem, který je potřeba odvalit, nestál bych zde před Vámi a neucházel se o Vaši důvěru. Jsem ve funkci předsedy jeden rok. Ale hlásím se ke spoluodpovědnosti za předcházející čtyři roky. Byl jsem poslancem, ministrem a část této doby i členem vedení. Hlásím se k této odpovědnosti jako člověk, který si celoživotně volí spíše převzetí odpovědnosti, než kritiku zvnějšku. Jako člověk, který ví, že rozhodnout se musí sám, ale sebetěžší výzvě dostojí jen tehdy, pokud je obklopen lidmi, kteří jsou ochotni společným ideálům obětovat tolik jako on sám. Každé převzetí odpovědnosti poskvrňuje. Lidé říkají, že politika špiní. Nutně si to nemyslím a stojím před Vámi jako člověk, který se politiky neštítí a její smysl bude hájit za všech okolností. Stojím si za svými minulými rozhodnutími a jsem připraven je kdykoliv znova obhajovat. Mnozí z Vás víte, že jsem ale také člověk, který přijímá tvrdou kritiku, je-li myšlena poctivě a nikoliv účelově. V minulých letech jsem byl postaven podobně jako řada z Vás před těžká dilemata. A rozhodnul se. Byl jsem jediný člen vlády za Stranu zelených, který nehlasoval pro umístění americké protiraketové obrany na našem území, protože nesplňovalo programové podmínky, které si strana stanovila na sjezdu v roce 2007. Byl jsem postaven před další těžké dilema, kdy se strana zmítala v dilematu o našem vládním angažmá a jeho podmínkách, které zvenčí živili lobbisté a mediální šíbři. Říkám zde jasně: Každá i sebetvrdší ideová debata je legitimní a nikdo za ni nesmí být vylučován ze strany! Snad jedině tehdy, překročí-li flagrantně naše základní ideje například v ochraně lidských práv. Vyloučení je nejtvrdší a výjimečná forma trestu. Znova považuji za důležité zopakovat, že jsem před lety nehlasoval pro vyloučení některých našich členů proto, že bychom se ideově rozcházeli. Hlasoval jsem podle svého svědomí a proto, že se neštítili úzce spolupracovat s těmi, kdo prokazetelně účelově a s jasným zájmem zničit zvenčí zelené živili naše vnitřní spory. Svého cíle tehdy dosáhli dokonale. Za kým dnes stojí tito šíbři? Je to autentičtější Demokratická strana zelených? Či později sociální demokracie? Jsou to Věci veřejné, které se zelenou politikou mají tolik společného jako Václav Klasu s ochranou klimatu. Poctivá reflexe uvedených skutečnosti (a oddělení programových rozporů) může otevřít cestu ke zhojení ran. Z mého působení na ministerstvu školství mi bývá někdy vyčítáno zpracování Bílé knihy terciárního vzdělávání. Protože kolem toho panuje řada bludů a zaznívají i zde, vyjádřím se stručně i k nim. Není pravdou, že jsem prosazoval školné. V zadání pro návrh zákona o terciárním vzdělávání jsem výslovně vyloučil zavedení školného a stejně tak jsem vyloučil zásahování do akademických svobod. Samotná přítomnost profesora Matějů jako jednoho z analytiků MŠMT a zveřejnění studie v podobě Bílé knihy, kterou jsem mimochodem převzal v již téměř hotovou po Daně Kuchtové, však spustilo diskusi, v níž se mi již před mnohými nepodařilo mediálně obhájit. Mým tehdejším i dnešním přesvědčením je, že k zavedení školného - či ještě hůře zápisného - není v České republice pádný důvod a mělo by naopak negativní dopady na přístup ke vzdělání. A stejně tak jsem přesvědčen, že i když je třeba vytvořit lepší podmínky pro zkvalitnění vysokých škol, NESMÍ to být na úkor akademických svobod. Ministry životního prostředí a školství považuji za odstrašující příklady omezeného vidění světa a názorů patřících do minulého století. Oba nám dávají skvělou příležitost stát se opět mluvčímí těch, kdo věří, že dobré vzdělání či zdraví lidí a životního prostředí není otázka luxusu, naší kupní síly, ale základní právo člověka v 21. století. Je to veřejný zájem, který musím hájit stůj co stůj. Jako jediný z kandidátů na předsedu před Vámi nemám výhodu nepopsané tabule. To může být nevýhoda, ale i přednost. Stojím zde jako člobvek, který opakově přebíral odpovědnost v těžkých chvílích s rizikem, že neuspěje. Přebíral jsem ministerstvo školství ve stavu rozkladu a chaosu. Předal jsem jej za rok a půl personálně stabilizované, zbavené lobbystů a s ambiciózní zelenou agendou, která si získávala respekt. Stranu zelených jsem přebíral v době, kdy měla neutěšené finance, byla vnitřně rozpolcena a veřejnost se od ní odvrátila. Chci Stranu zelených předat ve stavu, kdy bude personálně silná, bude mít prostředky na svou činnost a bude zajímavá pro široké spektrum voličů. Na vás se obracím, abyste mi s tím pomohli. Protože žádný předseda či předsedkyně to nedokáže sám. Úspěch předsedy je úspěchem nás všech. Každý nezdar je společným nezdarem. Lze mi vyčíst mnohé, jedno však nikoliv. A to je dlouhodobé úsilí o prosazování zelené politiky v týmovém duchu. Jednou je v týmu Jan Beránek, podruhé Martin Bursík, potřetí třeba někdo z Vás. Nejde o nás jako jednotlivce, ale to zda naše IDEJE a jejich USKUTEČNĚNÍ bude mít TRVALOU hodnotu. Anebo zda naše ideje vyšumí tak rychle, jako opadnou ambice jejich nositelů. Jsem přesvědčen o tom prvním a to je rámec spolupráce, který nabízím každému, kdo o ni stojí. Dnes nehlasujete o tom, zda Ondřej Liška je vůdce Vašich snů. Ale o tom, zda mohu být se svými zkušenostmi, myšlenkami a prací prospěšný naší společné věci. A tou je spravedlivější společnost a lepší budoucnost pro naši zemi i planetu. Nabízím Vám dokončení úkolů, které jsem si vytkl před rokem a nové kroky, které zelené posílí. Má kandidatiura na předsedu má smysl ovšem jen za podmínky, že zvolíte i tým, který se k mým cílům přihlásí, přijme je za své a třeba přinese i vlastní, k nimž se s radostí přihlásím já. Potom stoupne šance, že se tyto kroky také uskuteční. Které cíle to jsou? Rozvoj strany. Dva roky do krajských a senátních voleb skýtají jedinečnou příležitost udělat to, o čem již dlouho mluvíme, ale nebyli jsme pod tlakem minulých kampaní schopni realizovat. A to je zavedení (a) nového systému péče o nově příchozí členy a členky, který je provede krok za krokem fungováním politické strany a nastíní paletu možností, jak se zapojit. (b) V krajích i na celostátní úrovni třeba rozjetnáborovou kampaň a systematicky budovat základní organizace. Jedině pokud v každém větším městě či obci budou alespoň tři aktivní zelení, je možné doufat v úspěch při krajských volbách. Vzdělávání. Žádný zelený z nebe nespadl. Ale sečteme-li zkušenosti, odbornost a dovednosti nás, členů i našich příznivců mimo stranu, jsme rázem bohatí. A přesně to chci. Připravil jsem koncept „zelené univerzity“, která konečně umožní sdílení a předávání zkušeností mezi námi samotnými. Zásobme se navzájem argumenty v otázkách, které nejsou triviální. Vést lokální nízkonákaldové a přitom účinné kampaně se lze rychle naučit. Zelená škola aktivního občanství je cesta, jak posílit stranu dovnitř a zároveň navenek. Komunikace ve straně mimo sjezdy. Strana zelených existuje převážně jako formální struktura, ale z mnohých jakoby vyprchal život. Debaty na oficiálních fórech jsou poznamenány neustálým poměřováním menšiny a většiny. Jsem přesvědčen, že schází prostor pro výměnu názorů oproštěnou od tohoto tlaku. Proto vyzývám všechny základní či městské organizace, aby uvažovaly o vytváření takových neformálních příležitostí pro politickou debatu. Třeba veřejná setkávání nad aktuálními tématy či debata s hostem z širokého okruhu našich příznivců. Prostorem pro utváření politických postojů by měl být proces obnovy našeho politického programu. To není otázka na jeden rok. Politický program, základní charta našeho přesvědčení, by nás měla spojovat. Diskuse nad ní nás však bude v mnohém rozdělovat. Tento proces musí být transparentní a jasně daný. Chci, aby tento úkol na sebe příští předsednictvo vzalo a nechalo si způsob jeho plnění posvětit Republikovou radou. S mými návrhy na dokončení stranického intranetu, který nás lépe propojí, či můj již předložený návrh na posílení práce odborných sekcí jste se seznámili v mém dopise. Stejně tak jsem již v předchozím vystoupení zmínil jakou důležitost přikládám fundraisingu, tedy získávání prostředků na naši činnost. Krajské volby. Nejbližším indikátorem úspěšnosti našeho snažení budou krajské volby za dva roky. Máme krajské organizace, které jsou relativně úspěšné a stabilní. Máme kraje slabé. A máme bohužel kraje, které jsou de facto v rozkladu. Navrhuji, abychom s přípravou krajských voleb začali bezprostředně po Novém roce, a to tak, že sjezd vyzve krajské organizace k vytvoření strategií jejich rozvoje. Tyto strategie pak podrobí diskusi Republiková rada a vezme je na vědomí. Republiková rada nesmí zasahovat do subsidiarity krajů v tom, že by mluvila do jejich pravomocí. Cílem je něco jiného: diskutovat na celostátní úrovni o strategiích, které posílí kraje a umožní nám uspět. Přispěje to ke společnému promýšlení příležitostí a šancí pro budování zelené politiky kraj od kraje. Dovolte mi shrnout: Budování solidní základny v krajích, příprava krajských voleb a vůbec celé příští dva roky jsou dobrou příležitostí pro všechny, kdo to myslí se zelenou politikou vážně. Zelené vzdělávání, práce v odborných sekcí i zapojení do projektů na místní i celostátní úrovni a v neposlední řadě zkušenost s komunální politikou umožní růst novým zeleným politikům a političkám, kteří osloví veřejnost a budou připraveni převzít otěže. A jaká má být naše politická strategie? Shrnul bych to dvou cílů: Veďme poctivý a trpělivý dialog se společností okolo a buďme nároční k sobě samým Společně tvoříme stranu, která chce být alternativou vůči VŠEM ostatním. Jsme stranou, která chce podíl na rozhodování o této zemi. Proto vše, co děláme, musí ukazovat, že na to máme – že máme promyšlená řešení, že jsme srozumitelní, a zasloužíme si důvěru společnosti. Má-li strana být přesvědčivá, musí každý z nás být přesvědčivější. Má-li Strana zelených oslovovat společnost kolem sebe, oslovujme každý z nás lidi kolem sebe. Společnost nepřesvědčíme nákladnými kampaněmi, ale především dvěma způsoby: že sami dostojíme nárokům, které klademe na zbytek společnosti a zadruhé, že se společností povedeme dlouhodobý a poctivý dialog. (Nenamlouvejme lidem, že biokoridory pod dálnicí řeší světový problém dopravy a přebujelého automobilismu.) Současná vláda se pohybuje ve schématech minulého století a dílčí působivé a záslužné cíle nemohou překrýt fakt, že se jedná o drobné korekce stávajícího společensko-politického uspořádání. Boj s korupcí a rozpočtová disciplína jsou bohulibé ambice, které ovšem bez představy, jak řešit zásadní civilizační dilemata, zůstávají acylpirinem pro umírajícího. Tato vláda se deklaruje jako vláda rozpočtové odpovědnosti. Tím zárověň skvěle vystihuje, proč bychom k takové vládě měli být v zásadní opozici. Protože její koaliční smlouva ukazuje na skrytou ztrátu odpovědnosti vůči lidem, společnosti a jejím nemateriálním potřebám v oblasti sociální i v oblasti životního prostředí. Buďme hlídacími psy veřejného zájmu a dlouhodobých cílů. Nepřistupujme na populismus, i když nám sráží preference. Kritizujme škrty tam, kde jsou asociální či neprozíravé. Upozorňujme na pití vína a kázání vody: ještě nikdy nebyl tak okatě propojen byznys s politikou jako v případě této „protikorupční“ vlády. Vložme se do tvorby energetické koncepce a bojujme proti nebezpečné privatizaci státní půdy, kterou si dala koalice za cíl. Uchopme téma podpory veřejné dopravy, které koaliční smlouva zcela ignoruje. A braňme myšlenku sociální spravedlnosti, sociální systém potřebuje modernizovat, tak aby byl efektivní a transparentní, neboť on je dnes v Evropě i u nás podmínkou demokracie a rovných práv. To vše bude věrohodné, pokud budeme přinášet praktická řešení a ukazovat jejich prospěšnost. Jsem připraven spolu s vámi za to bojovat ze všech sil. Děkuji Ondřej Liška (Text je bez jazykové korektury)
